Na 56. ročníku Vizovického Trnkobraní, které se uskuteční 22. až 24. srpna, nebude ani letos chybět legendární Velká cena v pojídání trnkových knedlíků, na níž už se v roli moderátorů vystřídala řada známých osobností. Letos bude soutěží jedlíků provázet Petr Švancara.
Bývalý profesionální fotbalista je známý tím, že si už během sportovní kariéry získával publikum svým smyslem pro humor a bavičským talentem, dnes se úspěšně věnuje moderování, jezdí po celé zemi s vlastní one man show Já su já, účinkuje v televizi…. a taky pravidelně vzbuzuje pozdvižení tím, že – jak sám přiznává v rozhovoru – rychleji mluví, než myslí.
Petře, když jste dostal nabídku moderovat soutěž v pojídání trnkových knedlíků, prý jste kývl bez rozmýšlení. Co vás tak rychle přesvědčilo?
Rád poznávám nové věci, nové lidi a navíc je to u nás na Moravě, v regionu, který je mi hodně blízký, protože tam dělají tyhle akce srdcaři, a to mě baví. Vím, že Vizovické Trnkobraní je už legendární akce, ale já jsem ho vlastně ještě osobně nezažil. Dokud jsem byl profesionální fotbalista, tak to ani nešlo. Až teď do sebe všechno krásně zapadlo. Už jsem měl možnost moderovat pár festivalů, i o jídle, ale soutěž jedlíků ještě nikdy. Bude to pro mě nová zkušenost a určitě super zážitek.
Soutěž má velkou tradici a jedlíci za uplynulé roky posunuli laťku hodně vysoko, loni vítěz spořádal 228 knedlíků. Co na to říkáte?
Jsem opravdu zvědavý, s jakou taktikou soutěžící k jezení přistupují, jestli jim po určitém čase vůbec ještě chutná… Hodina se zdá být dost času, ale když si představím, že bych ji rozdělil na šest úseků po deseti minutách a v každém musel sníst určité množství knedlíků…. Já teda rád zobu všechno možné, ale nikdy jsem v takovém množství nejedl jen jednu „věc“. Opravdu se moc těším. Takové moderování je za odměnu.
Jaký máte vy osobně vztah k trnkovým nebo i jiným ovocným knedlíkům?
Miluji je – s máslem a cukrem, s mákem, tvarohem, různými ovocnými náplněmi, na jakýkoli způsob. Vím, že v soutěži na Trnkobraní jsou menší a nedá se to moc srovnávat, ale já si rád dávám v zimě na horách takový ten velikánský knedlík s vanilkovou omáčkou, vždycky to zbouchám a jsem z té jedné porce úplně plný. O to víc jsem zvědavý, co uvidím na soutěži ve Vizovicích (smích).
Když knedlíky tak milujete, asi pro vás muselo být během fotbalové kariéry těžké, že jste si je nemohl moc dopřávat..
Bohužel. Jsem přesně ten typ, kterému organismus zrovna extra nespaluje. Stačí jít s klukama na pivo a cítím to ještě dva dny. S váhou bojuji od svých třiceti let. Když chvilku nic nedělám, nebo to v týdnu přeženu, hned přibírám. Díky Survivoru (Petr Švancara se zúčastnil známé reality show v roce 2023 – pozn. red.) jsem opravdu hodně zhubl a od té doby se snažím držet se na 90 kilogramech, ale je to těžké. Musím si pořád hlídat, co jím.
A co pití? Konkrétně valašská slivovice?
To je u mě trochu problém. Je hrozné to přiznat, zrovna když jedu do Vizovic, do regionu, kde má navíc každý „tu svoju“ (smích). Slivovičku mám rád, ale vždycky si dám jen symbolicky, když je speciální příležitost, protože moc nevydržím. Letos mám navíc celoroční výzvu, že nepiju, takže tenhle rok si ve Vizovicích bohužel nedám. Snad příště…
Pojďme od ochutnávání k vaření: vyskytujete se rád v kuchyni?
Nemám na to fantazii a um, troufnu si jen na jednoduchá jídla. Ale rád koukám, když někdo vaří. Proto je pro mě jeden z velkých guru Zdeněk Pohlreich, jeho televizní pořady jsou mé nejoblíbenější. Objíždím i Fresh festivaly, na nichž vystupuje, zajedu si na ně z Brna kamkoli. Gastro festivaly a pořady o jídle jsou sice můj velký koníček, ale sám si na vaření netroufám. Míchaná vajíčka, risotto a tím jsme, co se Švanciho týče, skončili.
Ať už vás vysvobodíme od tématu jídla….. Dnes se stále ještě vyskytujete na fotbalovém hřišti, ale často jste i hostem různých talk show, vystupujete jako moderátor a taky máte vlastní show. V jaké roli je vám nejlíp?
To je právě to, co mě na mém životě teď strašně baví: že jsem ve všech těchto vodách jako doma. Miluji živé publikum. Proto už dva roky jezdím se svou talk show Já su já, miluju právě kontakt s lidmi, kde je zpětná vazba okamžitá, ať už řeknete cokoliv. O mě je celkem známo, že někdy rychleji mluvím, než myslím, občas se mi stane, že i někoho urazím, a lidi vám hned dají najevo, ať už smíchem, nebo pískotem, co si myslí, a to mě na improvizaci baví. Mám rád lidi a mám rád, když je mám kolem sebe.
Vaše show Já su já je skutečně veleúspěšná, sály máte stále plné. Co vás na tom tak baví?
Neskutečná zpětná vazba. Já tam vlastně vykládám kompletně svůj životní příběh od fotbalu až do současnosti, jsem sám dvě hodiny na pódiu, někdy i dvě a půl hodiny, než mě vyžene toaleta (smích), a moc si to užívám. Myslím, že můj životní příběh může být pro někoho poučný, chvilku je veselý, chvilkami i smutný, a taky tam mám prostor na dotazy od lidí, můžou se mě na cokoli zeptat. V poslední době jsme probírali i pár mých negativních kauz, o kterých se psalo v médiích, a já jim vysvětluji, jak jsem to vlastně myslel, že jsem to třeba řekl moc rychle a vyznělo to jinak… Čekal jsem, že se show objedu pár měst a skončí to, ale dnes už jich mám za sebou asi sto, nějakých čtyřicet tisíc diváků, a stále je zájem. A já to přijímám s velkou pokorou a jsem za to vděčný.
Jak dlouho myslíte, že ještě budete se show jezdit? Rodí se už plány na to, co bude dál?
Dokud to bude lidi bavit, tak budu rád jezdit dál. Už teď samozřejmě do show přidávám nové prvky, nové příběhy, a věřím, že i v roce 2026 budu pokračovat. A co bude dál, to se uvidí.